Kvíčala a špaček bojují o jablko...na sněhu

Kvíčala a špaček

Nádherná fotka, gratuluji 

U nás už je kvíčala také a dnes se vrátil brávník na jmelí, takže jsme měli krásné srovnání jak velký je brávník, kvíčala a kos. Další potvrzení mé teorie že nic kromě brávníka, brkoslava a pěnice černohlavé jmelí nežere.

Kos radši krade slepícím vařené brambory i když má nad sebou kouli jmelí narvaného bobulkami a 10 metrů ochmet na dubu obsypaný žlutými bobulemi.

Kos žere ovšem šípek, protože ho ozobali i z vánočních truhlíků a svícnu.


Zdroj: sociální sítě Ptáci na zahradě

Drozd - kvíčala krmí mladé...na zemi se učí létat...

Drozd - kvíčala krmí mladé...na zemi se učí létat!

Drozd kvíčala

 je pták veliký jako kos černý. Svrchní stramu těla má tříbarevnou, hlava a kostřec jsou popelavé, záda jsou hnědá a ocas je černý.

Hruď je rezavě hnědá a hodně skvrnitá. Samice a samec se navzájem neliší. Mláďata mají hlavu a kostřec hnědé. Žije v koloniích, mnohdy až 30 párů.
Hlas – hlasité, často v letu slyšitelné „šak šak šak“, píseň je tlumeně znějící cvrlikání, často slyšitelné i za letu.

Hnízdění – hnízdí menších lesících, na polích, na březích rybníků se starými stromy, na okrajích lesů. Hnízdí v dubnu až červnu jednou až dvakrát ročně. Hnízdo je důkladně vybudovaná hluboká miska ze stébel a stonků umístěná na stromech.
Samice snáší 4 – 7 modrozelených vajec s hnědými skvrnami na kterých sedí sama po dobu asi 12 dnů a o mláďata se poté starají oba rodiče po dobu asi 12 – 14 dnů.
Potrava – hmyz, plži, červi, žížaly, a na podzim téměř výhradně bobule.
Drozd kvíčala je částečně tažný pták přezimující v jižní Evropě, odkud se vrací na přelomu února a března a odlétá na přelomu října a listopadu.

Drozd kvíčala

Drozd kvíčala

Již od konce září

 k nám začínají přiletovat hejna kvíčal ze severu, nejpočetnější hejna je možno zastihnout v říjnu.

Na zimu táhnou kvíčaly až do jihozápadní Evropy, ale značný počet zimuje i u nás, v březnu a dubnu táhnou hejna severských ptáků zpět.

Od podzimu do jara můžeme spatřit hejna kvíčal především v alejích jeřábů u silnic, stejně tak navštěvují sady, v nichž zůstává na zemi spadlé ovoce. Dříve byly oblíbenou kvíčalí potravou kuličky jalovce, po nichž má kvíčala nejen jméno v některých jazycích, ale její maso z nich získávalo výraznou chuť.
A tak v kuchařce Magdaleny Dobromily Rettigové můžeme nalézt recepty na úpravu kvíčal a v našem mysliveckém zákoně z roku 1965 kvíčalu ještě i mezi druhy zvěře užitkové. Naštěstí pro kvíčaly však s celoroční dobou hájení.